Gaza: Pokud ne Evropská unie, tak kdo?

Evropská unie za nynejšího ceského predsednictví má šanci stát se pri tomto vyjednávání férovým a nestranným prostredníkem a Brusel a Praha musejí zaujmout tento postoj. Vzhledem ke zkáze a nynejšímu vakuu v mezinárodní politice, kterou nikdo nerídí, má Evropská unie šanci - i povinnost - vystoupit a dojednat dohodu na ukoncení krveprolévání.

Jeruzalém/Brusel: Prosincový rozklad slabého prímerí a návrat k totálnímu konfliktu mezi Izraelem a Gazou za správy organizace Hamas vede mnohé k tomu, aby rekli: "No, už zase totéž: co je na tom nového?" Komentátori hojne srovnávají soucasnou situaci s válkou mezi Izraelem a Libanonem v roce 2006.

Ano, urcité podobnosti existují: Izrael byl tercem príliš castých provokací, a tak nyní, stejne jako v roce 2006, reagoval drtivou vojenskou silou proti islamistickým jednotkám i proti civilní infrastrukture. Dusledkem jsou obrovské pocty ranených a mrtvých, z nichž se nyní navzájem obvinují obe strany. Mezinárodní spolecenství je nejednotné ohledne toho, jak jednat, Spojené státy tiše dávají Izraeli zeleou, aby pokracoval v útocích a arabský svet kricí a beduje, aniž by to melo jakýkoliv dopad. Pritom veškeré ty hruzy a ponížení pripravují extremismus príští generace.

Otázkou tentokrát ale je, zda se nekdo v mezinárodním spolecenství poucil z války v roce 2006.

Pred puldruhým rokem to trvalo dlouhé týdny krvavého válcení, než reagovali Spojené státy, Evropané a regionální cinitelé s dostatecnou naléhavostí a znepokojením. Do té doby jednali mnozí na základe iluze, že behem casu Izrael Hizbollah v Libanonu rozdrtí, donutí jej ke kapitulaci a zmení politickou mapu. Jak se ukázalo, nakonec došlo k uzavrení prímerí, jaké se dalo uzavrít daleko dríve, bez ztrát na životech a znicení infrastruktury.

Spojené státy se z této epizody nepoucily, vzhledem k tomu, že stejne jako v roce 2006 tvrdošíjne trvají na tom, že musejí být splneny urcité politické podmínky, než dojde k zastavení strílení. Zase znovu neprojevují Spojené státy žádný pocit naléhavosti, vysílají jasný signál, že jim pokracující katastrofa nevadí.

Naproti tomu Evropa se teší urcité politické pružnosti, a tak má šanci projevit svuj vliv a pomoci vytvorit nutné prímerí. Je povzbuzující, že nekterí lidé v Evropské unii se poucili z trpké zkušenosti z Libanonu, že je vec naléhavá.

Vypracovat prímerí, prijatelné v podstate pro obe strany, není nemožné. Je nepravdepodobné, že by Izrael schválil dohodu, která by neobsahovala kroky, které zabrání organizaci Hamas získávat, hromadit a odpalovat rakety. Je nepravdepodobné, že by Hamas souhlasil s ukoncením boju, pokud Izrael neotevre hranicní prechody do Gazy, neposkytne presvedcivou záruku, že zustanou otevreny, a pokud se nebude Hamas moci na tomto procesu úcastnit. Máme-li na mysli tato omezení, realistické prímerí s mezinárodními zárukami musí obsahovat tyto ctyri základní prvky:

Zaprvé, prímerí na dobu neurcitou musí znamenat, že Hamas zastaví odpalování všech raket, bude udržovat ozbrojené extremisty nejméne 500 metru od hranic Izraele a donutí i ostatní organizace, aby toto dodržovaly. Dále, Izrael musí zastavit všechny vojenské útoky proti GAze a stáhnout z Gazy veškerá svá vojska.

Zadruhé, musí dojít k autentickému úsilí zastavit pašování zbraní do Gazy. V cele tomuto úsilí musí stát Egypt v koordinaci s regionálními a mezinárodními ciniteli.

Za tretí, dohoda bude vyžadovat vyslání mnohonárodnostních monitorovacích sboru, které budou muset overovat dodržování prímerí, sloužit jako kontakt mezi obema stranami a neutralizovat potenciální krize. Zeme jako Francie, Turecko a Katar stejne jako organizace jako OSN by pri tom mohly hrát duležitou roli.

Za poslední, musí se zajistit, aby hranice Gazy s Izraelem a Egyptem zustaly trvale otevrené, a to tak, že se Evropská unie vrátí na hranicní prechod v Rafahu a bude prítomna i na prechodech z Gazy do Izraele, a dojde ke koordinaci mezi úrady Hamasu a Palestinskou správou v Ramallah, aby prechody hladce fungovaly.

Obe strany zrejme budou s cástmi takové dohody nespokojeny. Avšak navrhovaná mezinárodní prítomnost sboru monitorujících dodržování prímerí a funkce pohranicních prechodu by zvýšila politickou cenu porušování závazku, a tak by rozptýlila obavy obou stran, že se závazky dodržovat nebudou.

Evropská unie za nynejšího ceského predsednictví má šanci stát se pri tomto vyjednávání férovým a nestranným prostredníkem a Brusel a Praha musejí zaujmout tento postoj. Vzhledem ke zkáze a nynejšímu vakuu v mezinárodní politice, kterou nikdo nerídí, má Evropská unie šanci - i povinnost - vystoupit a dojednat dohodu na ukoncení krveprolévání.